Dnes si nebeský plánovač počasí vybral svou daň za včerejší krásné počasí…od rána lilo, lilo, lilo….a my radši nevycházeli z chaloupky, povídali jsme si, zkoukli nějakou pohádku, zazpívali, vytleskávali naše oblíbené jídla, děti si zahráli na tygry a gepardy – trošku mimo tématu – a k večeru měli párty na boso (chápej bez ponožek) přečetli knížku pohádek, kreslili a psali. Po pravdě řečeno dětem ten klid na chatě jen prospěl, protože některým už „dojíždějí baterky“. Počítejte s tím, že budou o víkendu vyžadovat úsporný režim.
Mrzí nás ovšem, že jsme nemohly uskutečnit stezku odvahy a indiánský oheň s opékáním buřtíků, všechny děti se těšily, měly dohodnuté kamarády, se kterými půjdou stezku…déšť nám tyto zážitky odepřel…nevadí, koníky jsme stihli a zbytek absolvujeme příští rok…
Dospěláci indiánské výpravy se letos shodli, že děti byli úžasné: vytrvalé, kamarádské, pořádné, pohodové, spolupracující, samostatné, rozumné a chápavé…některým rodičům nyní vstoupím do svědomí: ani nevíte, jak je pro vaše děti potřebné a důležité, že každý den dostanou malinkou kartičku s pozdravem z domova a mohou ji po celý zbytek dne „žmoulat“ v ruce a schovat pod polštář…je to jejich „spojovací nit“ s domovem…proto se nedivte, že některé děti domů přijedou s kartičkami, které vám nic neříkají, koupily jsme a napsaly za vás…dokonce v režimu nouze vyrobily…a na závěr velký dík rodičům, kteří nás vybavili dostatečným počtem pohledů, nevěřili by jste, s jakým šťastným výrazem děti poštu očekávají a přijímají…
A poslední poznámka: vaše děti prožily týden bez sladkostí. Prosím proto všechny rodiče, kteří svým dětem sladkosti nabalili,mohou si je vyzvednout v ředitelně
P.S. nebojte, u mne v ředitelně jsou v bezpečí, já sladké nejím