METODA HEJNÉHO – matematika všemi smysly                                              

– konstruktivistický model vzdělávání, založení na vědomí, že dítě je to, které řídí proces učení, protože zcela přirozeně vyhledává smysl a užitek a klade důraz na rozvoj osobního potenciálu každého dítěte.

Principy Hejného metody:

  • budování schémat
  • práce v prostředích
  • prolínání témat
  • rozvoj osobnosti
  • skutečná motivace
  • reálné zkušenosti
  • radost z matematiky
  • vlastní poznatek
  • role učitele
  • práce s chybou
  • přiměřené výzvy
  • podpora spolupráce

 

Budování schémat 

  • Dítě ví i to, co jsme ho neučili.

Víte, kolik máte v bytě oken? Zpaměti asi ne, ale když zapřemýšlíte, po chvíli odpovíte. A správně. Proč? Protože máte schéma vašeho bytu v hlavě. Děti mají schémata také v hlavě. Hejného metoda je posiluje, napojuje na sebe a vyvozuje z nich konkrétní úsudky. Člověk, tedy i dítě, si vybuduje schéma jistého prostředí tím, že v něm žije (opakovaně jej navštěvuje). Aby se vyznal v prostředí, není nutná žádná příručka o prostředí, kterou je nutné se naučit.

 

Práce v prostředí

  • Učíme se opakovanou návštěvou.

Když děti znají prostředí, ve kterém se dobře cítí, nerozptylují je neznámé věci. Plně se soustředí na daný úkol a nerozptyluje je neznámý kontext. Každé ze zhruba 25 použitých prostředí funguje trochu jinak (rodina, cesta autobusem, prosté krokování…( Systém prostředí je motivačně nastaven tak, aby zachytil všechny styly učení se a fungování dětské mysli. Ta je pak motivována k dalším experimentům.

                                                                                                                 

Prolínání témat

  • Matematické zákonitosti neizolujeme.

Informace předáváme dítěti samostatně, ale vždy jsou uloženy ve známém schématu, které si dítě kdykoli vybaví. neodtrháváme od sebe matematické jevy a pojmy, ale zapojujeme   při nich různé strategie řešení. Dítě si pak samo vybere, co mu nejlépe vyhovuje a je mu více přirozené. V hodinách tak neuslyšíte ono klasické „Jééééé, paní učitelko, to jsme brali před dvěma lety, to už si nepamatujeme….“     

 

Rozvoj osobnosti

  • Podporujeme samostatné uvažování dětí.

Jednou z hlavních motivací profesora Hejného při vytváření nové metody byl důraz na to, aby se děti nenechaly v životě manipulovat. Proto učitel ce výuce nepředává hotové poznatky, ale učí děti především argumentovat, diskutovat a vyhodnocovat. Děti pak samy o sobě vědí, co je pro ně správné, respektují druhého a umí se rozhodovat. Dokonce statečně nesou i důsledky svého konání. Vedle matematiky přirozeně objevují také základy sociálního chování a mravně rostou.

 

Skutečná motivace

  • Když „nevím“ a „chci vědět“

Všechny matematické úlohy jsou v Hejného metodě postaveny tak, aby jejich řešení děti „automaticky“ bavilo. Správná motivace je ta, která je vnitřní, ne nucení zvenčí. Děti přichází na řešení úkolů díky své vlastní snaze. Neokrádáme děti o radost z vlastního úspěchu. Díky atmosféře ve třídách se tak kolegiálně tleská všem – i těm, kteří na daný jev řešení přijdou později.

 

 

Reálné zkušenosti

  • Stavíme na vlastních zážitcích dítěte

Využíváme vlastní zkušenost dítěte, kterou si samo vybudovalo od prvního dne svého života – doma, s rodiči, při objevování světa venku před domem či na pískovišti s ostatními dětmi. Stavíme na přirozené konkrétní zkušenosti, ze které dítě dokáže udělat obecný úsudek. Děti např. „šijí šaty“ pro krychli, a tím pádem se automaticky naučí, kolik má krychle stěn, kolik vrcholů, jak vypočítat její povrch.

 

Radost z matematiky

  • Výrazně pomáhá při další výuce

Zkušenost mluví jasně, ta nejúčinnější motivace přichází z dětského pocitu úspěchu, z jeho upřímné radosti, jak dobře vyřešilo přiměřeně náročný úkol. Je to radost z vlastních pokroků i z uznání spolužáků i učitele. Děti tak neznají „blok“ z matematiky, o kterém v českém školství již kolují legendy. Naopak – když vidí vzoreček, není jejich reakcí averze, ale nadšení: „…to znám, to vyřeším!“

 

Vlastní poznatek

  • Má větší váhu než ten převzatý

Co dítě objeví samo, to ví už navždy, nebo ví, že si to může znovuobjevit. Naopak převezme-li dítě objev někoho jiného, často jej velmi rychle ztrácí. Uchoval by si ho v paměti, ale pokud není spojený s porozuměním, nedojde k jeho dlouhodobému uložení. Když má prvňák poskládat z dřívek čtverec, vezme jedno dřívko, pak druhé, třetí…Stále mu to nestačí, vezme tedy čtvrté a poskládá čtverec. Pak se rozhodne poskládat větší čtverec. Vezme další dřívka a složí větší čtverec. U6 začíná tušit, že bude-li chtít složit ještě větší čtverec, potřebuje k tomu vždy další čtyři dřívka. Je na cestě k objevu vzorce pro výpočet obvodu čtverce.

 

Role učitele

  • Průvodce a moderátor diskusí

Běžná společenská představa učitele je obraz někoho, kdo ví, umí a přenáší. Tak učitel matematiky umí matematiku, proto o ní může vykládat. V řadě případů se tak i děje. Dítě si vyslechne učitelův výklad, zapíše si nějaké poznámky do sešitu, poslechne si návod  k řešení nové situace a tento návod se učí používat. V našem chápání výuky je role učitele i dítěte zcela jiná. Jinak řečeno, učitel je režisérem dění ve třídě. Učitel není ten, co rozhoduje o správnosti výsledku řešení. Učitel koriguje diskusi v případě nevhodného chování dětí nebo v případě, že děti ještě nedospěly ve svém vývoji k tomu, aby dospěly ke správnému řešení.

 

Práce s chybou

  • Předcházíme u dětí zbytečnému strachu

Dítě, které by mělo zakázýno padat, by se nikdy nenaučilo chodit. Analýza chyby vede k hlubší zkušenosti, díky které si děti lépe pamatují poznatky. Chyby využíváme jako prostředek k učení. Podporujeme děti, aby si chyby samy našly, a učíme je vysvětlovat, proč chybu udělaly. Vzájemná důvěra mezi dítětem a učitelem pak podporuje radost dětí z odvedené práce

 

Přiměřené výzvy

  • pro každé dítě zvlášť podle jeho úrovně

Učebnice Metody hejného obsahují úlohy všech obtížností. Tím, že slabší žáci vždy nějaké úlohy vyřeší, předcházíme pocitům úzkosti a hrůzy z dalších hodin matematiky. Těm nejlepším žákům zároveň neustále předkládáme další výzvy, aby se nenudily. Učitel je nepřetěžuje úkoly, ale zadává takové, aby je neustále motivoval. Rozděluje úlohy podle toho, co které dítě potřebuje.

 

Podpora spolupráce

  • Poznatky se rodí díky spolupráci

Děti nečekají, až se výsledek objeví na tabuli. Pracují ve skupinách, ve dvojicích nebo i samostatně. Každé dítě je tak schopno říci, jak k výsledku došlo, a umí to vysvětlit i druhým. Výsledek se rodí na základě spolupráce. Učitel zde není konečnou autoritou, která jen řekne, kde je pravda – a otočí si list učebnice. Děti si budují vlastní plnohodnotný poznatek, o kterém neustále přemýšlí.